Zrcadla
Zrcadla
Řekla jsi jen “já Ti věřím,
věřím na Tvá pápěří,
na Tvou duši otevřenou,
na polibky ve dveřích”.
Otevírám nitro lehce,
pozvolna a potichu.
Tepe v něm mé srdce křehce
po lásce a po hříchu.
Do zrcadla po setmění
až se večer podíváš,
najdeš touhu. Tvá to není.
Mne v Tvých očích uhlídáš.
Dotýkáme se jen slovy,
slovy touhy, pápěřím.
Čarujeme, hledáme v nich
našich duší dvojspřeží.
V mém zrcadle jsou Tvé oči
a moje touha zakletá.
Žádné břehy, ani hranice.
Možná jen cesta do pekla.
...
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
i tahle je z podobnýho soudku... taky se mi líbí ale ta předchozí mi plynula o malinko hladčeji :o)
03.05.2008 23:07:00 | hanele m.
Zrcadla vidí hluboko do našich duší našima očima...krásná básnička :-))
03.05.2008 22:11:00 | Lorraine
...v ten okamžik si přesto říkám, že i za cenu cesty do pekla, lásku neobětuji...i když...co vím??? :-)
03.05.2008 22:11:00 | Lota
