Anotace: ... kam až vidí?
Řekla jsi jen “já Ti věřím,
věřím na Tvá pápěří,
na Tvou duši otevřenou,
na polibky ve dveřích”.
Otevírám nitro lehce,
pozvolna a potichu.
Tepe v něm mé srdce křehce
po lásce a po hříchu.
Do zrcadla po setmění
až se večer podíváš,
najdeš touhu. Tvá to není.
Mne v Tvých očích uhlídáš.
Dotýkáme se jen slovy,
slovy touhy, pápěřím.
Čarujeme, hledáme v nich
našich duší dvojspřeží.
V mém zrcadle jsou Tvé oči
a moje touha zakletá.
Žádné břehy, ani hranice.
Možná jen cesta do pekla.
...