Nenašel jsem tvoje srdce.
Proč se mi zas klepou ruce.
Chtěl jsem lásku, normální být.
Avšak místo tvojí lásky, začal jsem znova svůj zlý sen žít.
Ne ve vášni, však v utrpení,
tam zle je každé posezení.
Toulám se tam pořád stále,
doufám, ale naděje jsou malé.
Ne v radosti, však se zlosti,
ta dobré chvíle nevěstí.
Zas se slyším nahlas klít,
zas je mi těžko tady žít.
Ne v lidskosti, jen s lehkostí.
Dále zabijím vše úzkostí.
Ztácím tě z hlouposti, ne s moudrostí.
V zajetí nerozvážnosti a se zbabělostí.
Odešla si, zas sem sám.
Jen Ďábel ruce mne si.
Do temnot se vydávám.
Jen duše zase posteskne si.
Probouzím se, procitám.
Hezká, milá básenka
06.06.2008 14:58:00 | Ewineccka
nevydávej se do temnot, po tmě se těžko hledá,
jsi radši někam za světlem, tak pravá láska čeká
06.06.2008 13:46:00 | Tawy