Zmýleným klasikům

Tvé sladkosti mi hořknou v očích,
jež závist tajně uctívají.
Má náruč je jen smutný útes,
vlny tvé ho omýlají!
Denně tebou ubývám...
Jen písek,
slzy, které zanikají...
...blížící se dálavám,
kde v poušti se rozplynou.
Jako krystal soli na jazyku.
Tak sladké je to bez tebe
v noci plné vzlyků.

Postel, která praská
pod nehybně chladným tělem.
Postel červená jak hemoglobin
mokvá, ale praská.

TO SILNĚJŠÍ JE SMRT,
NEŽ POMÍJIVÁ LÁSKA...