Teď jsem se
do snu
probudila...
jeho dotek má
rajskou chuť...
Zdáš se?
Jen jsem se
otočila
a tiše šeptám,
prosím, buď...
Zavřené oči,
tělo v chvění
a všechny
smysly
zbystřené...
Oba jsme
stejně
roztouženi,
tak nepřestávej,
ještě ne...
Projdem se
v sobě...
jeden v druhém,
v krajině pro nás
stvořené...
Napadá mě...
To je láska.
Jen být.
Usínat.
Mít vedle sebe někoho, koho tak milujem.
Otevírat oči, abychom se přesvědčili, že tam je.
Uvěřit té chvíli.
A být šťastní.
Jen tak obyčejně šťastní.
Píšeš krásně.
A krásně miluješ.
13.06.2008 22:57:00 | Gregy