My

Martínek je moje zlato,
vzal mi moje srdce za to,
tak krásně se dotýkal mých vlasů,
rukou objímal kolem pasu.

Ty chvíle už jsou dávno tam,
teď jsme od sebe každý sám,
on má ženu svou,
já samotu mou.

Je tu pro mě jako kamarád,
má mě prý pořád rád,
šeptám jeho jméno ze spaní,
ani neví jak jsme bezbraní.

Je pro mě tak těžká každá noc,
těžko si bez tebe zvykám večer nic moc,
jako bych slyšela tvůj hlas,
svůj den mi vyprávíš zas.

Vrátit se nemám kam,
ani sem ani tam,
slunce zase nám zapadá,
ale co ta rána v srdci bolavá.

V srdíčku tě mám,
ať jsi sní nebo sám,
bylo to jako krátký výlet,
ty naše krásné chvíle.