Sedím tu a z očí kapou slzy,
to co se stalo, to mne mrzí.
Když jsme se spolu seznámili
tak rádi sami jsme vždy byli.
A každý večer, každou noc
jen na sebe jsme mysleli.
Já měla tě ráda čím dál víc
a nevěděla jak to říct
až jedoho dne přerostlo to v lásku
teď visí mé city na vlásku.
Ty stále chladnější jsi byl
s každým dem jsi se oddálil.
sám od sebe teď se neozýváš,
na moje volání neodpovídáš.
Tak tedy, věř mi nebo ne
Po srdci mém se touha pne.
touha, láska a nenávist
a chtěla bych ti ublížit.
Ranit tě jako lovnou zvěř,
ulovit a pak zahodit.
Chci smrtelně tě poranit,
zanechat ležet u csty
a pak tě vidět umírat.
každá součástka mého těla
teď touží jenom po pomstě,
ale ty,ty jsi tolik krutý
že nedáš mi šanci ani k té...
Caracol má bohužel pravdu...ale básnění je dobré a pomáhá taky;-)
08.06.2008 16:24:00 | Jacues W. Moucheron
věř, pocity mám podobné, ale pomstou se nic nevyřeší.... Na tohle je nejlepší lék čas, vím, zní to jak klišé, ale je to pravda, bohužel...
08.06.2008 15:27:00 | Caracol