Podivný den

°

Podivný den
doma je nezvykle
. . . prázdno . . .

Odcházím do práce
a schází mi drobné dlaně
Schází mi obvyklé otázky:
- Tatínku a kdy pro nás přijdeš . . . ? -
- Budeme ve školce muset spát . . . ? -
- A přijdeš pro nás ty, anebo chůva . . . ? -

Sakra,
zapomněl jsem klíč od kanceláře !

Vracím se zpátky domů
Chodba mě přivítá mrazivým tichem
Zamykám
a když docházím k brance
někdo volá:
- Pane Lohnický . . . ! -
- Máte poštu ! -

Dostanu pohlednici
Obrázek z Vysočiny
a na něm kostrbatými písmeny
. . .
Milý tatínku !
Máme se dobře a posíláme Ti pusu.
Petruška a Jan
. . .

Pozdrav z Veselého kopce

Den je hned úplně jiný
Usedám za volant a vnímám svůj úsměv

Jak úžasný dar je mít děti . . . ! . . .

Děkuji Ti má milá ženo . . .

°