Šeříkové snění

Anotace: ...moje prvotina...

'
Když jsem šel dnes z práce domů
cestou při hlinici,
zamyšlen a znaven,
nalezl jsem v spleti stromů
něžné šeříkové květy,
božské vůně pramen.

Nerad trhám květů krásu
nechávám ji v místě,
kdyby utrhl ji každý jdoucí,
zhynula by jistě.

Když jsem šel dnes řadou stromů
dolů po silnici,
zamyšlen a znaven,
nalezl jsem v spleti domů
něžný šeříkový kvítek,
božské vůně pramen.

Mám rád tuhle krásu květů
a vím jistojistě,
že zhynula by krása tato,
pokud nechal bych ji v místě.

Když jsem přišel z práce domů,
se snítkou bezu v ruce,
zamyšlen a znaven,
sedl jsem do stínu stromů,
snil a dumal,
vypil Staropramen...

Myslel jsem na přítelkyni,
z internetu známou,
dle toho, jak znal jsem ji,
by mohla býti
mého srdce dámou.

Klasická hudba, literatura,
pěkná čeština,
to věru není dnešních dnů
obyčejná ženština.
Bude však chtít poustevníka,
z lesa šílence,
co nedbá módy, mamonu
a v klidu žíti chce?
Nekouří a nefetuje,
nerad cestuje,
zato se rád mazlí,
něžně miluje.

Za dva týdny necelé
bude první schůzka,
dohodnuto, ujednáno,
dolů půjde blůzka!
Zatím snad jen na masáž zad,
i když víc bych viděl rád.

Otázek jest mnoho,
odpovědi žádné.
Jedno je však jisté,
nebude to snadné.
Co já bych dal za to,
kdyby to s ní vyšlo!
Po Staropramenu č. 2
pak na mě snění přišlo...

O čem snil jsem, na co myslel,
ponechám si v hlavě,
i když vyprávět bych příběh mohl
a to dosti hravě.
Možná by se mnozí rděli,
možná by se smáli,
možná by jim jejich údy
v pozoru pak stály.
.