Lhal jsi mi, do očí
asi v domnění
že to dřív přebolí
že to ulehčí mé trápení….
Ne, neulehčilo
přiznání vše ztížilo
Pravda bolí
ale ne tolik
jako pomyšlení
žes mi lhal
do očí
už nejde vrátit čas
lež se neodpouští
zapomenout jde, snad
důvěru to nenavrátí
tys mi lhal
pročs to udělal?
víš, že nesnáším lež
teď si klidně běž
z mýho srdce pryč
nezmění to nic!
už vše nechávám být
svou lásku nechám zemřít
tys mi lhal
tohle nezvládám….
Copyright © 2008,Caracol
Posílám pohlazení zlatíčko ... a ať přijde úsměv na Tvá líčka ...
16.06.2008 20:26:00 | toužím.jít.dál
Zkus se přes to přenést...pořád lepší než "opravdová" lež. Ale chápu...neni to vůbec lehký...
16.06.2008 17:13:00 | Holka z davu
Velice pěkná básenka o milosrdné lži!Krásně a parádně se Ti to povedlo popsat...Mnoho lidí to cítí jako ty!Myslím na Tebe, aby bylo lépe...
16.06.2008 15:41:00 | Ewineccka