Jediná z tisíců

Zas jsme si blíž
a zas se mi ztrácíš
jedna kapka mezi tisíci...
Chytím tě do dlaní
s paprsky svítání,
navždy mi zůstane na srdci
úsměv tvůj a tvoje tvář,
tvoje něžná gesta
lásky tvojí svatozář,
jsi jediná ze sta
z tisíce,
ta kterou miluji,
v zatmění měsíce,
lásku svou slibuji
tobě, té nejkrásnější z žen,
Adélko,vílo z mořských pěn.
Na moři života,
chci s tebou plout
mé srdce dál rozkvétá,
nenech ho povadnout...
Je mezi námi tolik mílí,
oblaka krásných vzpomínek,
láska v mém srdci stále sílí
a na tu bolest není lék,
jen jedno slůvko - pouhé ano
a temná noc se změní v ráno...
Bojíš se dálek,vždyť já to vím,
taky z nich mívám strach
všechna ta oblaka rozvířím,
osuším slzy na řasách.