Já jen chci jít tím svým směrem,
s vánkem v zádech za severem
nebo na jih, netuším,
hlavně tam, kde své srdce rozbuším.
Tam, kde zaznějí mi hlasy,
staré, utuchající krásy,
v místech, kde zněla věčnost,
ach ta naše ošemetnost.
Půjdem snad po našem známem molu,
co nejdál budem kráčet spolu,
nikdy ne však dolů,dolů,
abych viděl ještě ta tvá ústa smělá,
a abys se mnou dlouho býti směla.
Ten konec malučko drhne ... ale ST! dávám za obsah a jisté city, moc se mi to líbí, pěkná myšlenka, dobrý nápad.
30.06.2008 17:41:00 | NikitaNikaT.