Daleko...už nikdy nebudeme...

všude kolem
jsou lidi s monotónní chůzí

stereotypní život
je baví a netouží po iluzi

...ve které by mohli umírat
za tohle naše prázdno
který nikdo nemůže cítit s námi...

nevím proč tohle
musí bejt,proč se to děje nám
proč se milujem...

konfliktní rána
večery
dny a měsíce...

prostě si jen tak plynou
a nic neřeší
i když smutný jsi velice...

...proč má svoje protože
a tys mi ho nedokázal dát
a ani už nemůžeš...

snad všechno ve mě
kolem mě
neni kvůli tobě...protože jsi hrozně daleko...

...daleko od mých vzpomínek
daleko od mýho srdce...
...daleko od naší lavičky
daleko od našich snů...
...daleko od našich plánů
daleko od společných chvil...

učils mě
že slzy se smát neumí a já
chápala rychle
...

už nad tebou nesmim přemýšlet...

..a i když se mi to vymyká z rukou
a z hlavy...

vim že tě nemiluju
a už nikdy nebudu