Až půjde jednou k oltáři

Až půjde jednou k oltáři
a nebude to dlouho trvat,
mně slza zkane po tváři
k provlhlému polštáři.

Ona neví, že jsem ten,
kdo miluje ji víc,
kdo každou noc a každý den
čeká na to, až vyjde ven.

Jen jedno přání, kéž by mi mohla splnit,
ať řekne "jakoby se stalo",
jen tehdy by se mohlo mé štěstí naplnit,
ze srdce a z lásky ji dlouze políbit.

Tím se však honosí jen pohádky,
jež neskutečností těší,
já sám mám těžké začátky
a konce ještě těžší.

Co zde je,
zůstane tu a bude mě hřát,
zatímco skutek uteče a on vezme si ji rád,
ta milovaná zůstane mi napořád.