Po hvězdách lásku svou posílám
ke břehům Tvého srdce,
v myšlenkách tělo Tvé objímám
a hladím Tvé přeněžné ruce.
Kéž by šlo vydat se po hvězdách,
do dáli za Tebou,
osušit slzy jež na řasách
s jitrem nám zůstanou,
jak rosa na růžích,
já po polibcích Tvých
toužím
a po Tvé blízkosti,
po střípcích ze štěstí
a něžné jméno Tvé kroužím
prsty do polštáře
s obrysem Tvé něžné tváře
a rty mé šeptají
jak moc Tě miluji.
Adélko, lásko, hvězdo má,
míle a míle vzdálená
a přeci tolik blízká,
mé srdce si zoufá a stýská
po hlasu, doteku, slovech Tvých,
schází mi pohled, Tvůj něžný smích.
První část mě trochu otrávila, bylo to trochu klišé, ale druhá půlka už je poměrně zajímavá, pěkné obraty, je to milé.
01.08.2008 22:22:00 | Elvien