Anotace: věnováno jednomu skvělýmu člověkovi, který je zklamaný, uniká před realitou a bojí se nové lásky...
chlapi jsou srabi, to rikam furt
04.08.2008 09:22:00 | saddova
co když se nebojí?...jen se v jednom světě prostě nerozdvojí...
04.08.2008 00:19:00 | enigman
a třeba se bát přestane...
03.08.2008 22:47:00 | 0-0
to psavec: třeba se bojí mě :-D a přitom já jsem neškodná:-)
03.08.2008 22:44:00 | Caracol
to Květka: právě že se pořád bojí, uniká před světem... a vím, že se trápí a nemůžu mu nijak pomoc, ačkoli bych hrozně chtěla...
Jinakvšem moc děkuju za milé komentáře, vážím si toho! Opravdu moc
03.08.2008 22:38:00 | Caracol
Kdo ví, čeho se vlastně bojí,
03.08.2008 22:38:00 | Psavec
Třeba už se lásky nebojí...
03.08.2008 22:32:00 | Květka Š.
Zlatí, krásné...
03.08.2008 22:13:00 | Simísek
Velmi působivé dílko, pro mne aj emoční, mnoho citů a myšlenek je zde vyjádřeno. Chjo, co na to řéct ... čas to třeba spraví ... Přeji sílu, štěstí a málo slz.
03.08.2008 21:59:00 | NikitaNikaT.
ani netušíš, jak moc ti rozumím. A přeji, ať to nebolí ... krásně napsané
03.08.2008 21:55:00 | Myrja