první noc bez tebe

a dnešní noc
jsem bez tebe

a vzduch
je těžký

a byt
je prázdný

každý můj krok
rozviřuje tisíce ozvěn

šeptají si asi
že na polštáři stále
utkvívá tvá vůně

že zapomněls tu kartáček.

(a že si radši jistě koupíš nový
než se pro něj vracet)

že ať si řve rádio, jak chce
to ticho nepřehluší.

/kdosi zazvonil.
byl to omyl./

bojím se. sama. uprostřed bytu
šeptám si tiše
říkanky ze starých obrázkových knížek
kde nic neodchází a mnohé se vrací

neodcházíš.
tvá vůně, tvůj kartáček i to,
jaks srovnal čaje v polici

mně stále nutí
dávat to rádio ještě hlasitěji.