Chtěla bych šeptat v černém sametu noci…
Do vlasů Tvých.
Do dlaní,
ty rozkoš nosí.
Tiše se ptám,
ve svém bodu zlomu:
co darovat
co vrátit komu
Bez falše života,
v reálu snění,
neptat se,
milovat bez slz,
že není.
Bez nudné šedi,
bez horké pravdy,
z víček svát únavu,
vrásky z čela.
Poslechnout představu
- tak jsem to chtěla.
Hladit tě po kůži,
jen bříšky prstů,
jazykem chutnat tě,
po vrstvě vrstvu.
Vlasama lechtat,
až začneš se smát.
Vydržet v klidu,
šaty budeš rozpínat.
A pak jen sladit dech,
zhluboka,
pomalu,
v medové vůni,
v bluesovém oparu.
Chci tonout v očích tvých,
v těch mořích nektaru.
Stejně bych si radši vzal záchranný kruh..co kdyby ;-)
11.08.2008 11:26:00 | Chancer
Názav mě z prvu vyděsil ... ale opak je pravdou, moc hezky napsané, citlivé ... ST!
11.08.2008 06:50:00 | NikitaNikaT.