Anotace: vymazaná z 30.9.2007
.
Jsem tou největší zlodějkou
tvých nahodilých úsměvů,
kradu je sama potají,
když není mi zrovna do zpěvu.
Jsem dravou loupežnicí
tvých krásných vzpomínek,
skládám si z nich mozaiku,
kámen po kameni, kamínek.
Jsem loupeživou rytířkou
v těžké zbroji,
vždyť nesmilním nezabíjím,
tak proč se mně tvé oči bojí.
Jsem snad já Al Capone
tvého chatrného spánku,
nevím, klidně probouzej se,
až když noc má na kahánku.
Jsem Jánošík i Zoro Mstitel v sukních,
ukrást tvé zlé myšlenky chtěla jsem včera,
tys nepřišel a já jen smutním,
čekám tě od rána do večera.
Jsem jen pouhopouhé nic i když chtěla jsem víc ...
.
já si teda nemyslím, že by chlapi byli slaboši, naopak, a eunuchy taky zrovna nemusím, ale zase by alespoň hezky zpívali :)
15.08.2008 21:39:00 | okapovaroura
Krásná! Taková lehce machistická a to se mi na "holčičích" básních líbí! Jen do nich, do varlatnatců! (i když proti chlapům v podstatě nic nemam... slaboši!)
15.08.2008 12:52:00 | Hannazka
jsi odpověď na otázku
po původu všeho.
Jsi nic, které
jednou exploduje.
A vše bude.
14.08.2008 21:10:00 | a_tao
moc hezky napsané..z té poslední věty září bezmoc. ze srdce jí nenávidím ale doprovází mě zatím celý život a těšim se až jí jednou porazím!;) tobě přeju to samé..
14.08.2008 21:06:00 | Actafool