Vítr ze smrti

Anotace: ...dlouhá nemoc je jako plevel, který se rozpíná všude kam může a pohlcuje vše hezké kolem..neštastná láska je taky diagnoza ale každá láska umí léčit...nebo aspon přebít jednu bolest druhou větší

Vane mnou vítr ze smrti,
vane mnou celkem zlehka,
ač je to špatné pojetí,
líbí se mu jak jsem křehká.

Jsem nestabilní konstrukce,
bludiště ze skla a slz,
a vždy jsem někde po ruce,
vanu jím a on mnou skrz.

Jsem labyrint skleněných trubiček
a zevnitř se nedotýkej žádné!
Snad je to proroctví sudiček,
že jinak mé tělo spadne...

To drobné smítko -(tělo)- poletí
pak tmou dolů k branám dna
a v pekelně ledovém obětí
mi dojde, že moc bezesná...

A každá moc je jen snem,
už mi nelži, ty můj hade!
vidím do tebe, nocí, dnem,
a lži jsou navždy mladé.

Moc bezesná zhynula,
kdysi v oné válce prvé,
když duše svůj cíl minula,
a zbyl jen hněv rudé krve.

Tvé ži jsou navždy mladé,
jako tvůj vítr neutichá,
a je nesnesitelně snadné,
umřít ve vakuu ticha

Které dělé den od noci
a vítr od listu, jímž vane
a znali dávno proroci,
co se nám dvěma pak stane.

Tak promluv ještě jedinkrát,
at ta tvá zlobná pýcha,
nás neobleče v temný šat,
na našem pohřbu a zrodu ticha.