Lovec a šelma XLI.

Anotace: ...nejistota je zrádná...oslabuje...

Sbírka: Lovec a šelma

Postřehl změnu v jejím chování,
vždy měl ji někde blízko u nohou,
že by nový způsob trucování,
jaké příčiny za to mohou?

Pojď sem holka, co tam pořád děláš,
dnešní večeře ti snad nechutná?
Nějak divné pohledy vysíláš,
návštěva lékaře je asi nutná.

Přišla blíž, na čumák jí ruku dal,
zdá se, že normální teplotu má,
její pohled se mu však divný zdál,
co snaží se mu říct ta tvář němá.

Oči vyhaslé, kde je jejich jas,
proč má pocit, že vidí v nich strach,
podrbal ji, zahlédl světlo zas,
z obav opuštění na duši prach.

Její hlavu vzal do dlaní pevně,
teď poslouchej, co ti povídám,
já neopustím tě dobrovolně,
věř mi, že tohle si ohlídám.

Snad správně mu teď rozuměla,
úlevu pocítila najednou,
když k němu přitisknout se směla,
před srub si zas příště spolu sednou.

Bála ses, že tě snad opustím?
Ale to bych tu pak sám zůstal.
Jedno ti však teď neodpustím,
tu večeři jsem ti sám chystal.

Dvakrát olízla mu ruku jemně,
za chvíli miska zela prázdnotou,
i voda by dnes chutnala náramně,
ta slova byla velkou jistotou...