Romance o lásce

Anotace: Od jednoho snílka,který mi tuto báseň napsal,byla by škoda to sem nedat.

Sama ,pořád sama ve svém pokoji sedí,
do svého okolí oknem ven hledí ,
zachmuřené počasí, padají kapky deště ,
co stane se v jejím životě ještě ,
mysl temná,v srdci prázdná místa má,
zatím ale není nikdo komu by je mohla dát.

Pořád jen v práci ,nebo v tom pokoji,
ve kterém už se sama někdy býti bojí,
osamělá ,málem bez přátel svůj život žije ,
pořád nenalézá toho,který ji lásku opětuje,
sama proti všem ,proti celému světu ,
a je jak růže v bouři, v plném květu.

Co se však náhodou nestane ,
že osud ji dalšího kámoše přihraje,
ten se však nemůže vyrovnat s tím ,
že je jen ,jako její stín,
přemýšlí ,co udělat dále má ,
aby si jeho citů všimla ta dívka nádherná.

Aby pochopila o co tady běží ,
že v jeho představách ,ona před ním nahá leží,
jako optimista ,jak už to tak chodí ,
bere život ,tak jak se mu to zrovna hodí,
a začne ji milostné básně psát ,
aby věděla jak má ji strašně rád.

Ten píše jak její krásné vlasy ,
jsou znakem její neutuchající krásy ,
a překrásné vyzývavé oči ,
co jsou ,jak hvězdy co na nebi se točí,
a její štíhlá postava a ty krásné nohy ,
že i jako modelka by měla nějaké vlohy.

Příjemná ,krásná co dodat víc ,
jen ještě najít cestu jak ji to říct ,
a když se mu najednou možnost naskýtá ,
neváhá a ten milostný dopis ji posílá,
ona plna nadšení ,že tu někdo je ,
kdo jí její city opětuje .

Ani jeden z nich neskrývá své city ,
a nic už jim nebrání v jejich společném žití ,
mají svou lásku ,mají své štěstí ,
a osud jim jen dobré věci věští,
jsou už jen oni dva ,nic je neruší ,
neboť se do sebe zamilovali až po uši.

Možná pravda ,možná lež ,
věř jen srdci a nebo tomu čemu věřit chceš .