Anotace: věnováno...děkuju za vše, přesto oba víme, že naše cesty nemají společný cíl...
ze dna jsem se škrábala
ještě nejsem na vrcholu
vděčná, že jsem tě poznala
odňal jsi kus mýho bolu
děkuju ti za mnoho víc
než za ten krátký čas
vím, nemusím říkat nic
ta slova jsou obsažena v nás
svou mysl vpíjím
do vzpomínek na tvou něhu
a tak ráda ti slíbím
že zapomenout nemohu
navždy jsi částí mého srdce
a zatímco teď v dálce spíš
já zjišťuju
a neříká se mi to lehce
že mé štěstí je někde blíž
Copyright © 2008,Caracol
Karkulínku, děkuji... nevím, co víc říct, došly mi slova. takže ještě jednou MOC DĚKUJU.. za všechno...ty víš...
02.09.2008 22:02:00 | Caracol
Otevřela jsi mi oči, tech par krásných chvil... Vždyť víš, jako Fenix :) Vzpominky vyprchají, fotky vyblednou ale ten kousek tebe co v srdci si nesu, zub času nikdy nezničí ...
A ŠTĚSTÍ? Stačí koukat kolem sebe a najdem ho všichni...
02.09.2008 10:15:00 | Karkulínek
Taky jsem prožila několik takových situací.Krásně,s citem napsáno i když mezi řádky cítím trochu smutku.
02.09.2008 07:50:00 | čertíček
ST! na toto není co řéct, snad jen, že plně rozumím, znám a vím o čem píšeš, cítila jsem a stále cítím to samé k jednému člověku. Děkuji ...
01.09.2008 05:56:00 | NikitaNikaT.