Miláčku, vzbuď se, už nemám sílu
bojovat za nás jako lvice.
Miláčku, vzbuď se, ztrácím víru,
že jsem tvá drahá polovice.
Rozmotat uzel pochybností, chyb a přehmatů,
z not pocitů ti skládám sonátu,
zní hudbou smutečních krás,
tak se už, prosím, rozhodni pro jednu z nás.
Uši mám hluché a oči slepé.
Slyším tvou odpověď, tiše tepe.
Každá jsme jiná..Žít v pochybnostech každý den, to je jako mít otevřenou ránu, která se nehojí. Myslím, že je lepší mít jasno a to bolavé pomalounku foukat, léčit a hýčkat "o)
08.09.2008 09:50:00 | Iva Borecká
pochyby jsou zlé, však někdy jsou lepší než výsledek rozhodnutí... pže v pochybách je neustále naděje
08.09.2008 03:19:00 | Caracol