Proč – jsem teď tak zmatená…
U Tebe neschoulená
Poslední cestu jsem zavřela
A naši bránu zadřela
Lehávám jinde den co den
Už nemáme společný sen
(Jsem sama
Opustila jsem Tě
Jednoho večera
Došla mi trpělivost
Milión zvyků, tradic
Snad přátelství
Vzdala jsem se
A tys tam stál
Nevěřil jsi mi)
Na vlastních nohou,
Jsem jemně zmatena,
Vzpomínám,
Jak s Tebou
Byla jsem schoulena
Den co den
Měsíc co měsíc
Rok co rok
A náhle…ten krok
Do neznáma
Odcházím
A stále otáčím se zpět
Na konci jsme si však řekli
Mnoho krásných vět
Byla válka
Byli city
Jediný pro mě – věř –
Byl jsi Ty
Oproštěná od Tebe –
Odcházejíc v širou noc –
Smutně volám o pomoc
Osamělé stíny noci –
Láska budiž ku pomoci
Volám, volám o pomoc,
Ublížila jsem Ti..moc…
Ty mně taky,
Tolik moc se stalo –
Tak už nevolej mi.
To bolelo by víc než málo...
Nedokážu být s nikým za zle, pokud mě k tomu nenutí, snažím se do poslední chvíle... a doufám, že on mi odpustí.
09.09.2008 19:54:00 | Ammazonic
Bolavé dílko, myslím, že jako první krok k lepšímu je potřeba si to připustit, pak si umět odpustit a dál se bavit se svým bývalým mužem, neb si myslím, a z dílka vyplývá, že asik ve zlém rozchod/rozvod nebyl. Možno se mýlím. Rozchod neznamená nenávidět se ... není to pravidlo. A věřím, že časem přinde, vstoupí Ti do života nová láska ...
09.09.2008 19:12:00 | NikitaNikaT.