Nelituji

Nelituji krásných chvil,
Dnů, kdy pro mě jen jsi žil,
Když jsi mi psal, jak moc se mnou chceš být,
Když jsi dokázal mé sny snít.

Lehce jsi mne ovládal –
To když jsem lásku cítila –
Pak do propasti hluboké
Sama jsem se zřítila.

To uchopení skutečnosti
V rámci věčné usedlosti
Bez nadějí na změnu
Bylo jádro problémů

Já toužila poznávat, snít
A životem bláznivým žít
Já toužila po dálkách, po bělostné poezii –
Pro kterou i duchem žiji

Pro mě láska nad vše byla –
Já pro ni dýchala, žila

Oči nádech ledový,
Už se nikdo nedozví,
Co se mezi námi stalo –
A nebylo toho málo.

Má divokost tě zničila –
Já důvěru Tvou zabila,

Ty moji zničil vzápětí –
V odtajněném objetí.

Od chvíle, co jsem Ti nevěřila,
mám pocit, že jsem napůl žila –
a o životě pouze snila –
už nebyla jsem něžná víla.

Tato báseň pro Tebe
Ať doletí až do nebe –
Není cesty zpět,
Když rozhodnu se, dobře víš –
U mě konec znamená ne,
Postavila jsem nám kříž.

Znáš mě lépe, než kdo jiný,
Tak se spolu zbavme viny –
Už nikdy neusnu vedle Tebe –
Víš..snad malinko to zebe.
Když naposled jsem se k Tobě vplížila
A zašeptala, sbohem, mám Tě ráda,
Pohladila jsem smutně Tvá záda,
Ty jsi spal – či dělal jsi, že spíš –
Cítím, že o tom víš.

Oči plné slz jsem měla
A smutně se chvěla…

Žij šťastně,
Můj „bývalý muži“,
Vím, že jak svou ženu jsi mě bral –
A tohle bylo jako rozvod –
Mým smutným cílem se stal.