Nádherná

Šla po ulici, já ji znal
a vítr točil stromy v listí.
Proč na krásu jsem přísahal
a nevěděl, co jednou zjistím
až moje spánky prošednou
a ruce, prsty stihne chvění.
Tak pocítil jsem pojednou,
že mládí prchlo, už ho není.

Nádherná jsi, lásko čistá,
ve svých dnech i po nocích.
Nádherná jsi, sebou jistá,
že tvá krása planoucí
projasní vše v každé době
víc než slunce nad námi.
Nádherná jsi sama v sobě
jako nebe s hvězdami.

Smutek sevřel moje ústa,
oči klopím a jdu dál.
Rád bych s tebou, lásko, zůstal
a tvou krásu
objímal.