Pokušení

Anotace: Je fajn mít vedle sebe někoho, od koho nemáme důvod utíkat.

Dnes v noci Satan se mnou mluvil
a hroznou léčku na mě uvil.
Prý dá mi vše, co ještě nemám,
když stočím pohled k dvěma ženám.

A vskutku stály v předsíni
dvě dlouhonohé blondýny.
Ten ďábel poručil jim, by se svlékly,
pak za ruce mě obě vlekly
a smyslně se vlníce
vtrhly do naší ložnice.

Jsou obě tvoje, řekl Satan,
jen malou cenu za ně žádám:
Teď prohlásíš, že neznáš hezčích,
že jejich krása každou předčí.
Já nevěru tvou utajím
A bohatstvím tě zahalím.

Já na to pravím podrážděně:
Ta slova nedostaneš ze mě!
Jsou velmi hezké tvoje děvy,
však nad mou ženu hezčí není!

Tvou fotku držím pevně v ruce
a ďábel, oddychujíc prudce,
mně nevěřícně naslouchá
a tvář si halí do roucha.

Říkám mu: pohleď, to je krása,
pro kterou moje srdce jásá!
Má pohled jako Afrodita
a tvůj zrak ani nespočítá,
kolik jí z duše září něhy,
pod jejím krokem tají sněhy!

Kdo poznal sladkost jejích prsou
a kdo ji viděl v trávě bosou,
ten na ni myslí ve dne, v noci
a sní o jejích krásných bocích.

Má vůni svěží jarní louky,
klín opojný jak lístky koky
a když ji cítíš na těle,
létají kolem andělé.

Já mám už víc, než kdy jsem doufal,
marně sis na mě ďáble troufal.
Tak si teď odveď děvy svoje,
pro mě je nejkrásnější jen ta moje.