Nebudu se dívat, lásko má,
ukolébá mě šepot deště.
Dlouho jsem byla lakomá,
láska má svírala jak kleště.
Dnes vím, bylo nás mnohem více,
a už i ty víš, jak chutná nevěra,
Přesto bych s duší za hranice
za tebou ráda letěla.
Venku však zvoní umíráček
a slova nic už nezmůžou,
má lásko, duše jako ptáček
v pohádkách smrt i přemůžou.