Zahlédla jsem tě v davu lidí,
občas jsem "slepá", občas "vidím".
Je mi teď líto minulosti,
kdy předsudků jsme byli prosti.
Spatřila jsem tě s smutkem v očích,
s něhou jsi kráčel po úbočích.
Kroky tvé zcela zavál čas,
lásku mou měl jsi nadosah.
Tak už to končí či začíná?
Jsi realita nebo má vidina?