Odleskem
luny na zrcadle
vdechnout život
noci unavené
zvadlé
Pak černým uhlem
tóny světla zkrotit
do linií touhy
a mužnou něhou
měkce
tahem štětce vystínovat
opar krásy z nasycení
v tváři ženy
zrozený jen z mých doteků
a pohlazení
chtěl bych …
Nemám talent…
A tak chvíle pomíjivé
zapisuji do svých vrásek
v bázni
že právě tahle byla
ze všech lásek
ta poslední
touha, ta je věčná...
a tato báseň je moc krásná
16.11.2008 21:26:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Svý vrásky projíždím černou tužkou a srovnávám se s časem. Pak přesvědčím zrcadlo,že krásná jsem, ať jak jsem. A jdu žít svůj život dvaceti let, kterej budu žít, dokud budu smět!
06.10.2008 19:13:00 | Churry