Já dávám přednost stéblu luční trávy
před halloweenskou dýní,
ten štíhlý stvol mě totiž vážně baví,
i když podzim už stráně stíní.
Ta dýně se jistě pyšní
svými plnými tvary,
snad věří, že všichni hříšní
podlehnou. Mladý či starý.
Dýně má plná líčka,
když na záhoně zraje,
i slunce s ránem jí hýčká,
ta dýně barvami hraje.
Jenže, když večer se stmívá
a rosa na zemi padá,
ta dýně uvadlá bývá
a bolí jí ohnutá záda.
To tráva, ta i když stárne,
všem větrům odolává,
nesvádí boje marné
s časem, co odtikává.
Tu dýni snad rád by měl
Rembrandt anebo Mánes,
však já bych trávu rád měl
zítra stejnou jak mám dnes.
Dýně ctí den zemřelých,
věrná černému hávu
a pro přízeň svých okolních,
nechá si vydlabat hlavu.
Tráva větru se směje
a klidně bouři přečká
oděná často do naděje.
Trávu mám rád a tečka.
Já dávám přednost luční trávě
před halloweenskou dýní.
To jsem vám chtěl říci právě,
když louku podzimní čas stíní…
Znovu mě pobavila/pohladila... když dnes brouzdám Tvými básněmi... :-*
24.06.2009 01:52:00 | Levandule
Hoho... tak to bych, Churry, vážně netvrdil (Hanele mi teď rozebrala chyby v jiném dílku - a to byla trefa!):-)
07.10.2008 15:08:00 | G.P.
hm,
jednou jsem jak dýně :)
a i kdyby se mi povedlo,
shodit prebytočné břímě
(co kvůli klubům
stejně hodlám udělat)
vím, že jednou je to tak,
že trávou nechci
a ani nemůžu se stát
a je to fajn
vždyť byla by to nuda,
všichni stejně vypadat
a navíc
po trávě se hezky směje
a na stéble
se dá skvěle
zahvízdat
06.10.2008 21:34:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Mistr jsi slov a vyznání,
i něhy ve svých dlaních,
už dávno mám to poznání,
věčně zůstanu na nich... ;-***
06.10.2008 21:33:00 | Levandule
Jsi mistr metafory! Tvůj vkus však chválím! Je totiž vytříbený... Tys světaznalý, znáš i ženy... "o))) Výborná
06.10.2008 20:25:00 | Churry