Ve výslužbě
Ve výslužbě
Stála přede mnou
takový ten lehce
zranitelný typ
- proto tolikrát zraněná -
tiše řekla
„Ztratila jsem víru v lásku …“
A tak jsem ten případ vzal
Pokládal jsem otázky
odpovědi odnášel
do bezpečí pochopení
letmými dotyky
předával otisky prstů
pro deaktivaci slz
(nakonec stejně vytáhnul kapesník)
do výrazů obličeje
jsem si rozlil povzbuzení
- možná trochu i přelil
ale to je v těchto chvílích
pochopitelné –
odpovědné osoby
jsem chtěl hnát před soud
(jenže ty by za těchto podmínek
nedostaly ani podmínku
Tak to prostě chodí)
nabídnul několik zajímavých variant
jak víru obnovit
některé šokovaly i mě
A víte jak to nakonec dopadlo?
Na tuhle práci si mě nikdo jiný
už nemá šanci najmout …
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
týjo :) nádherný.. tak nějak zahřála docela hluboko :) láska... je krásná, když je to láska... ten začátek básničky... to všechno,... jojo... měl bys je svázat (k minulé básni ti to napsal někdo jiný, nechtěla jsem se u ní opakovat, tady musím...) :)mnau! :D
07.10.2008 13:29:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
No, Aťane, samozřejmě se to tak dá vysvětlit. Ale okamžitě to vodvolej!!!! :-)
(Jednou šak jo ...)
07.10.2008 13:13:00 | smudlinek
Jestli jsem správně pochopil konec básně, chtěl bych vám jít za drůžičku...
07.10.2008 13:10:00 | Aťan
