Podzim střásá listí,
za oknem nebe pláče.
Na spadlém lístku,
větrem nechala bych se unášet.
Unášet do dálky,
kde zlé myšlenky mě nedoženou.
Ve vločku pak bych se proměnila,
dopadla z nebe zpět na zem a
v paprscích slunce roztála...
Roztála v tvém náručí,
Protože ty jsi mé Slunce!