Ten korpus za vitrínou
poprášen
bílou moukou
hladkou rýhou
nehtíků dráždivých
smyslnou
touhou uchopit
hmoždíř
pěnou vzpěněnou
za vitrínou
pár kapek rozkoší
ukrytých
za dvacet korun
vetešník
nabídne tomu
kdo přinesl jej a dal
za halíř.
Komodu?
Obrazy?
Jak je libo
pánové.
Kávu?
Doutník?
"A moučník by nebyl"?
Ale ano
támhle od naproti
jsou čerstvé
zaskočím.
Zvoní telefon.
Konečně!
Devalvace padla.
Rád vydělám
když koupím
vetešníka
za anděla
vracím-li otisk
otisk v mouce
předrahé milování
těm dvoum
stojících za vitrínou
tak rozpačitě v objetí
jak by v Adamově rouše byli
snad víc
než jen jedno
století...
ST! za obsah, druhá část se mi líbí o malučko víc, pěkné myšlenkové dílko, dobře se mi četlo, takové lehoučké, lehce nostalgické :o)
19.10.2008 15:48:00 | NikitaNikaT.
...čtu dole pod sebou...roztěkanost...já to tak necítím...leda, že bych u vetešníka našla spoustu zajímavých věcí, pak by mě to k tomu nutilo...sem a tam a hle a tu :-)))...teď vážně, moc se mi líbí tohle dílko...
18.10.2008 11:18:00 | Lota
díky vám moc. Sem roztěkanej, rozlítanej, a ani na vás nemám kdy. Ale to se spraví. Pak se já budu kochat vámi.Díky.
18.10.2008 11:17:00 | cevert
...tak já zas dávám přednost poslední sloce , myslím si , že vydá za celou báseň .
Připadá mi ten začátek dost roztěkaný , myslím si , že by tomu pomohlo trochu více soudržnosti v těch několika prvých slokách . Ale jinak se mi to jako celek líbí ...Jirka
18.10.2008 11:08:00 | kavec
No to jsem nečekala, vlezu sem a hned první básnička, na kterou narazím je tak úžasná, nejlepší, kterou jsem za posledních několik měsíců četla. Uplně bezkonkurenční.
18.10.2008 10:54:00 | Lasska