Dopis do Litvínova

Píšu ti dopis,
co voní dálkou,
nemám však adresu,
ani obálku s poštovní známkou.

Píšu ho jenom tak,
v mojí paměti,
posílám mnoho pozdravů.
snad k tobě neporušen
doletí.

Jsme od sebe strašně daleko,
a přesto jsme stále ve spojení,
vzpomínám na krásné prázdniny,
byli jsme vždycky spokojeni.

V té malé vísce,
tam u vás,v Klobukách,
my jako děti jsme si hráli
a bosky běhali po lukách.

A jak jste si nás hýčkali,
i když máš vlastní děti,
a o tobě a o strejdovi,
do dneška můžu vyprávěti.

Vím,osud byl k tobě krutý,
a tvého muže si už vzal,
ty nikdy si to nevzdala,
a žiješ pro nás stále dál.

Ted ovšem bydlíš v Litvínově,
a je to pro nás cesty kus,
tak pro to píšu tento dopis,
a posílám v něm plno pus.

A kolem tebe motají se,
tvá milovaná vnoučátka,
ty nemělas to nikdy lehké,
no,život nebyl pohádka.

Tou básničkou nevyjádřím,
všechno,co bych chtěla,
já na tebe se hrozně těším,
už abych tě tu měla.