Miliony knoflíků
myšlenek
přišít?
Nebo nechat
volně létat?
Jen tak dýchat
prázdno
z výstřihu nebe
K Tvým rtům sčítat
své dno,
které tak zebe
sněhovou vločkou
nejistoty
náplastí s kočkou
na dobroty
z Tvých slov
Chutnáme se
kořenkami minulosti
A cukru nikdy není dost
Mezi řasami
voníme
do slz
kopíráky úsměvů
naděje
Jen jsem pocítila strach,
jinak se vůbec nic
neděje
... a přišívám další knoflík
na duhu
krásně se čteš...je v tom volnost... uvolněnost...hravost...K tobě se rád budu vracet...bylo mi tu dobře...díky za krásný poetický večer
08.02.2010 21:43:00 | Jiří I.Zahradník
No přišívej děvče, přišívej.
A něco nechej létat - třeba jen tak, pro radost.
Knoflíků v barvičkách duhy taky není nikdy dost :o)
27.10.2008 10:12:00 | Šerpík 1
Levandulko...když jdu k Tobě...vím, že najdu potěšení a krásu... třebas i z knoflíků :o)
24.10.2008 16:04:00 | labuť
ta je .. ta sedla ... krásná ukolébavka na dobrou noc - tedy pro mne ... :-)
23.10.2008 23:38:00 | vapiti
Moc krásná, myšlenkově knoflíková
23.10.2008 20:57:00 | JaniHani
moc pěkně:)
23.10.2008 20:21:00 | okousaná od světlušek