Beznaděj

Já nepatřím do této společnosti,
vymykám se všem přírodám,
tohoto života již bylo dosti,
vždy jen stojím opodál.

Co s tím, co teď, pak...
mám už toho všeho dosti,
ale asi to má být tak...
žádný křik, ba ani zlosti...

Já byl chvíli u radosti,
tu náhle přišel šok...
a hle stojím u popasti,
zbývá jen ten krok...

Proč má lásko! Můj poklade,
s Tebou jsem na chvíli žil,
přesto děkuji ti za sebe,
já v tu chvíli šťastný byl.