V modré křič
V modré křič
Tak moc
chtěla jsi vzlétnout
strhat z těla chmýří
okovy hnízd starých trav
zaskvět se v slunci
jak drahokam.
Tak moc
chtěla jsi zpívat
umlčet chór
bláznivých cherubů
pravdu jim vyšít
křídly do vlasů.
A teď letíš
smrtelně volná mezi mraky
ústa zprahlá
zpěvem bez ozvěn
nebe je najednou tak velké
smíš všude
snad proto nemáš kam.
Křič
budu ti lesem
navhlčím ústa ozvěnou
poleť se mnou
vždyť nebe je tak velké
stačí zvolit směr
všude jen modrá s bílou
nemůžem se splést.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
To je takový....roztáhnout křídla a letět...peruťky se sice chvějí strachem,ale cosi uvnitř popouzí...leť..leť! tam...dál....
úžasné....:-)
20.01.2009 21:46:00 | zvířenka
Je nádherná, víš..:))
"Poezie vytváří druhou přírodu, přírodu lidského srdce a lidských smyslů."(J.Hora)
"Duch poezie se skládá z hlubokomyslnosti filozofa a z radosti dítěte nad pestrými obrázky." (Grillparzer)
No...
Pro mě jsi asi vážhě básníkem..:D
12.11.2008 00:25:00 | okousaná od světlušek
libi se mi, je to fajne napad a myslim, ze je tam vic nez je receno... snad jsem to pochopila spravne a jestli ne, tak vubec neva, ctenarova fantazie ma pracovat a ma se o to snazi statecne :)
31.10.2008 11:40:00 | saddova
