Ty chvíle, kdy mi hlava praská
nad hvězdami jež držím
pevně v rukou a přece ne.
Tiše mlčím, ty hvězdy jsou láska.
Vyzouvám se z myšlenek,
které jsou tolik těžké,
jako řetězy, co mě dusí.
I přesto směju se navenek.
Slunce objímám, spaluje!
A tiše mne užírá uvnitř,
pomalu a po kouskách.
Na srdce paprsky maluje.
Slepě se v kruhu otáčím,
jako dítko za bublinou.
Než praskne a zmízí,
kdo ví čí to bylo vinou.
To je ve hvězdách..
Ta básnička je krásná a smutná, a víš co? Myslím, že na tom takhle nejsi sám :((
26.11.2008 07:37:00 | P€ŤULK&
Ve Tvych chvezdach vidim smutek ale i velikou lasku a nadeji, moc krasne popisujes lasku, velice se mi libi ten slovni obrat s bublinou.
20.11.2008 00:01:00 | carodejka
I přes smutek je krásná, ST!... ale já nemám co mluvit o smutku...mám ho u sebe dost:o(
04.11.2008 22:36:00 | labuť