Spolu
Spolu
Strmý svah v oparu,
podvečer chladný.
Myšlenky o zmaru,
tísně cit kradmý.
- Odpusť trny v duši,
- sejmi, prosím, kříž.
- Proč, řekni mi, kruci,
- proč ta zrady mříž?
Postava schoulená,
kolena svírá.
Tvář špatně holená,
žalem se sžírá.
- Vezmi mě k sobě,
- či zapomnění dej.
- Když ležíš v hrobě,
- smrt mi taky přej!
- Sny mám tuze křivé
- budí mě můj řev.
Po čepeli se řine,
temná těla krev.
Zaleskly se slzy,
posledních to slov,
bude tu již brzy,
vedle rovu rov.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
co říct... zklamání je bohužel částí života, každý si to zažil a pravdepodovne i nekolikrát jeste zazije, ale přesto je třeba jít stále vpřed a neztrácet nadeji.. možná to zní jako laciné klišé, ale v poslední dobe jsem si uvedomila, že neztrácet naději je důlezitý, i když to není moc lehký...
15.11.2008 19:18:00 | Caracol
hodně dobrý... a často to tak bohužel končí... mnohdy mám strach abych taky nedopadla tak.
08.11.2008 17:42:00 | Evil Queen
