Anotace: ...
Strmý svah v oparu,
podvečer chladný.
Myšlenky o zmaru,
tísně cit kradmý.
- Odpusť trny v duši,
- sejmi, prosím, kříž.
- Proč, řekni mi, kruci,
- proč ta zrady mříž?
Postava schoulená,
kolena svírá.
Tvář špatně holená,
žalem se sžírá.
- Vezmi mě k sobě,
- či zapomnění dej.
- Když ležíš v hrobě,
- smrt mi taky přej!
- Sny mám tuze křivé
- budí mě můj řev.
Po čepeli se řine,
temná těla krev.
Zaleskly se slzy,
posledních to slov,
bude tu již brzy,
vedle rovu rov.
15.11.2008 19:18:00 Caracol
co říct... zklamání je bohužel částí života, každý si to zažil a pravdepodovne i nekolikrát jeste zazije, ale přesto je třeba jít stále vpřed a neztrácet nadeji.. možná to zní jako laciné klišé, ale v poslední dobe jsem si uvedomila, že neztrácet naději je důlezitý, i když to není moc lehký...
08.11.2008 17:42:00 Evil Queen
hodně dobrý... a často to tak bohužel končí... mnohdy mám strach abych taky nedopadla tak.