Sedím sama,
v rohu pokoje,
kam jen stín černý dosahuje.
Sedím sama,
v žalu se topím,
co v srdci mám, nikomu nepovím.
Sedím sama,
ty nepřijdeš,
a mě už nikdy neobejmeš.
Sedím sama,
čas stále ubíhá,
ona stále nikoho nevnímá.
Chodím jak tělo bez duše,
životem zmavená jsem.
Protože jsem se s touto básničkou trošku ztotožnila vzhledem ke své momentální situaci... A navíc je moc pěkná...ST
10.11.2008 14:31:00 | kejtyyy