Anotace: Kdyby to tak šlo, ale nejde...tak už fakt sbohem. Fakt zapomenu.
Vypsaným perem
na potrhaný papír
psala jsem ti dopis
a divila se že jsi
ho nedostal.
Vinila jsem poštu
počmárala jsem okýnka
a zničila jim složenky.
Tupou pastelkou
která už dávno ztratila
svou modrou barvu
kreslila jsem tvoje oči
a divila se že mě
nevidíš.
Chodila jsem za optiky
kupovala nejsilnější brýle
a stejně si mě nenašel.
Přišla jsem o hlas
a volala tvé jméno.
Divila jsem se že
nikdo nepřišel.
Psala jsem zoufalé
vzkazy do písku
ťukala morzeovkou
S.O.S.
Tys nepřišel.
Teď?
Teď už zapomenu, přísahám...
29.11.2008 12:02:00 Bean
co bych ti k tomu řek..
a víš ty co..myšlenka se na svět nutí..
zapomeň..a mysli na zítřek
a hurá do života..
s chutí!
28.11.2008 19:50:00 NikitaNikaT.
ST! na tohle není snad ani co napsat. Skvěle napsané, myšlenku to má, hodně pocitu a jistou hloubku.