Hleď do tváří mých tisíce,
teď mrcha, příště světice,
vpleť do mých vlasů kytice,
veď k sobě naše pramice.
Hlídej má ústa nezavřená,
líbej má ňadra obnažená,
vnímej, jak na kůl naražená,
sbírej, teď jsem tvoje žena.
Někdy si tak říkám, že kdyby lidé psali skutečně jak chtějí, básně by byly nesrozumitelné. Zaručeně by však byly krásnější a to za to stojí. Dávám tip.
02.12.2008 09:52:00 | JClouseauB
...věčný cynik "Ten druhý" musí dodat, že sedí i "nadržená" :o)...ale to už není lyrika, ale sprostý pochody... HJP - hromady jetých plen
02.12.2008 09:40:00 | Dvorní neznaboh Jeho Veličenstva