"Peter Black"

Životní nutností hnána
vydala jsem se do neznáma
ještě naposled
než už mi bude tolik let
že dojde k diskriminaci

Nezkazím žádnou legraci
a tak jsem
vplula do neznámých vod
jako vždy, nemaje doprovod

A přelud temných stínů
stiskl mou osobnost
Necítila jsem vinu
jen čirou bezmocnost

Jak pevný bod
na životní křižovatce
objevila se náhle krátce
černá skála

Toužila jsem být s ní
fatálně o to stála
a příšerně se bála

že nemám nárok
že tu není pro mne
Pak jsem se odvážila
a skálu pohladila

Ledová náruč kamene
mě skryla
a nabila mě silou
udržet krok -
- tak uběh´ rok

Denně jsem objímala
svou černou skálu
v moři beznadějě
a dav mě dusil
ztrácela jsem nit děje
tak dlouho
až prostě dál to nešlo

Já musela jsem pokračovat
Tiše jsem skále šeptala
své vyznání
že neutíkám od ní
a že mi bude scházet

Pak jsem svou skálu objala
a dlouze políbila
Skála se celá zachvěla
a pak se rozdrobila

Mám plnou kapsu
černých kamínků...