Čtvrtek políbení

Čtvrtek Políbení

Ráno vstávám zvesela-
Čeká mi totiž zoologická zahrada.
A tam má milá---
Je to ta pravá???

Šel jsem Lipovou alejí,
Kde nikdo nikdy nic neřeší.
(Kde lavičky působí jako stroje zapomnění)
Sednout si na chvilku…
Zavřít oči pomalinku…

A snít o tom všem-
Co by se mohlo dít kolem.
Co by pohnulo celým světem…
Hlavně naším začínajícím vztahem.

Probudím se z letmého spánku-
Postává již u stánku…
Přijdu blíže…jejím směrem-
Přivítá mě svým úsměvem.

Koupím jí Jahodovou zmrzlinu,
Procházíme Botanickou zahradu.
Zastavíme před Palmou…
Zavři oči a poleť se mnou…
……………(tam)…………..

Kde Láska ještě nevymřela-
Naděje stále přetrvala…
Moudrost animalitu nahradila
…………(tam)………….
Kde Láska zlobu otočila…
Milující duše se narodila,
A nad temnotou zvítězila!

Chodili jsme po zoologické zahradě-
Drželi se za ruce…
Bylo jasné…,…zlomila mi Srdce.
Čas opravdu nepřál, mě a Tobě…

Začalo se postupně stmívat…
Do očí jsem se jí nepřestal dívat…
A pak začínám si postupně všímat…

Že Západ Slunce v jejích očích-
Je pro mě prostě vším.
Vším, čím pro mne může být…
A to je v myšlenkách mých…

Sedli jsme si na lavičku-
Povídali až do tmy…
Pak jsme šli pomaličku…
Splnili se mé tajné sny.
Nemůžu si pomoci, jseš v nich Ty!

Doprovodil jsem ji domů zvolna…
Byla totiž už Černá tma…
Hovořili jsme o pátku-
Měla 7 copánků…
Které spletl jsem ji já,
Tam tenkrát v parku-
Pořád je stále má…

Zítra večerní procházka-
Obloha má být jasná…
Hvězdičky budou osvětlovat cestu,
Odpoledne budu pln stezku…

Než Tě opět s Láskou uvidím,
Svoji prázdnotu v Srdci opět naplním!
Vidno také byla ráda-
Dnes už je pro mne zítra…

Popřál jsem jí krásné sny…
Teď už není žádné Já a Ty!
Je pouze a jenom My…
Poprvé se dotli naše rty!
….(Nechala se políbit)….

„Láska je to nejpoužívanější slovo na Světě, ale nikdo neví, co ve skutečnosti znamená“