Do šálku mícháme lásku i nelásku,
čas pádí zběsile dopředu pozpátku
a všechno stejně jako poprvé
nekončí a nezačíná,
jsme sirotci svých vlastních rodičů,
hledáme čí je to vina.
Do šálku mícháme lásku i nelásku,
jistota rozdává falešnou záruku,
a nad bitevním polem postelí
zapadá slunce stínů,
ticho nám hraje k tanci- poslechu
pár nekonečných minut.
Do šálku mícháme lásku i nelásku
a z jizev po těle pletem si oprátku,
pak naše slzy čerstvě pražené
zabalíme do kornoutů
a odpustíme si své neviny
teď,
když jsme zase spolu
nevím jestli je to záměr avšak každopádně se ti ve svých básních daří úplně vcucnout čtenáře a jeho fantazii mezi řádky čteného... nádherná záležitost
03.06.2009 17:22:00 | Nút