Opožděný dárek

Tichá noc! Na věži odbíjí půlnoc, svátečně zní zvony!
Děti spí spánkem spravedlivým, zbytky cukroví na mísách voní ...
Dospělí v kostelích poslouchají se zatajeným dech o tom,
že měli bychom si pomáhat, milovat bližní své teď i potom!

I o této přesvaté noci já opět s obavami uléhám,
milému v duchu tisíce polibků a požehnání posílám!
Jak poslední vlaštovka, pod stromečkem dárek zapomenutý,
přišla zpráva, že za rozpad rodiny jsem člověk zodpovědný ...

Tentokrát byla pod sprchou výčitek Tvá žena podepsána,
nespala jsem již, bojím se zavřít oči, vyhlížím milostivá rána!
Bože dej, ať i ona jednou pozná, že láska není o sexu a flirtování!
Je o porozumění, citech, pochopení a milování!

Vím, že mi nic neprovedla, to není alfou a omegou vztahu našeho!
Pochopila jsem, že odpovědná jsem za rozkol manželství vašeho ...
Vracím Ti srdce, andělská křídla i sliby Tebou vyřčené!
Tahle láska a soužití nebylo nám souzené ...