Lásko, pro Tebe vzlétnu k nebesům
a třeba tíhu celého světa ponesu …
Lásko, pro Tebe budu bojovat a snad nezhynu
a třeba vezmu na sebe za náš vztah vinu …
Lásko, pro Tebe budu Ifigénií a obětuji se celá
ve jménu naší lásky, která je tak nádherně vřelá.
Lásko, pro Tebe budu řeckou Afroditou nebo římskou Venuší.
Co dokáže udělat ryzí láska, to jen Ti nejzamilovanější vytuší …
Lásko, budu Tě chránit, ať už Tvé kroky půjdou ode mne
a třeba nedopustíš, abychom zapomněli na sebe …
Lásko, namaluji obraz, složím symfonii, postavím most
a třeba budoucnost pro nás bude stejná jako minulost!
Lásko, tolik Ti rozumím a ty rozumíš zase duši mé …
To je jedním z důvodů, proč naše láska nikdy nezhyne!
Lásko, je možné, aby v mém srdci sousedilo štěstí s bolestí?
My nalezneme naše místo na slunci a láska si cestu proklestí …
Lásko, láska mi dává sílu, naději, víru, křídla a pocit vítězství …
Ale budeme schopni stavět naše štěstí na cizím neštěstí?
Děkuji, Frankie ... Je vidět, že mi rozumíš a já zase pro změnu vidím, že víš, o čem píšeš ... !
29.12.2008 13:21:00 | ona_a_on
saddova, nejsem básník, ale řekl bych, že je toto dílko psáno srdcem. Myslím, že té dívce nejde o to psát poezii, ale spíš chce někomu něco sdělit. Já mám zkušemosti s láskou a řekl bych, "Ten komu jsou verše určeny její city pochopí!" Mě se to moc líbí.
29.12.2008 12:10:00 | frankie
Pěkné vyznání, zdá se upřímné a vrocně milující... poslední sloka je široké téma... člověk by se neměl dívat jen z jednej strany... ST! za obsah. Víc slov psát nebudu, raději.
28.12.2008 10:33:00 | NikitaNikaT.