Vypustil jsem vodu v řece,
cíl s přáteli jsi měla přece,
a já jen pár smutných chvil,
když někdo dlouze pil.
Vypustil jsem lásku,něhu a veškerý splín,
v řece, kde již život není, zarazil jsem klín.
Už nebudeš pít z mojí říčky na pocity bohaté,
neb nechápalas co já cítím, vše bylo jen proklaté.
Rád čistíval jsem řece tok,
srovnával jsem kamínky,
teď na veškeré dění kolem,
zbyly mi jen vzpomínky.
Ty co bolí, nevymizí,
a to co hřálo, stejně zmizí.
tema mnohokrat popsane, ale zde postradam obraty ktere by dilu dodaly smrnc
28.12.2008 20:31:00 | saddova
Co hřálo náhle zebe, co bylo urovnáno, jako by někdo rozházel... známe ten pocit, mnozí z nás...
28.12.2008 19:36:00 | NikitaNikaT.