Stromboli
Stromboli
Zapadá slunce
tak rudé
jak mé oči.
Nad obzorem
jako nad obočím
svítá.
I hlad po žízni
krvelačné šelmy
s prvním douškem nacpaného břicha
utichá.
Z úbočí
nad obočí
svítání nás vítá.
Šimrá hlady
životem obžerství.
Jsem had!
Z kůže se svlékám
když suknička tvá
taje lávou
hladovou silou
sopky Stromboli...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
Je to pro mne zajímavé a myšlenkové dílko... někdy si člověk cosi představí, či připomene... asik to tak má být. ST!
30.12.2008 21:50:00 | NikitaNikaT.
Zase Stromboli :-) Spky jsou mrchy..ale každá mrcha je přitažlivá.
30.12.2008 21:27:00 | Chancer
ST!
jinak nelze ocenit
Tvůj hořkosladký
skutek slov...
zdálky v uších
skřípe kov
...či v našich duších ?
30.12.2008 17:53:00 | spare
